Jaroslava Kacetlová: „Vzít mrtvým jméno a čest…" Snahy univerzity o návrat k původnímu názvu

Anotace článku

Univerzita nesla Masarykovo jméno od svého založení v lednu 1919. O síle sdělení tohoto názvu vypovídá, že v průběhu své existence ve složitých politicko-společenských poměrech název prošel několika změnami. K první změně došlo v srpnu 1940, v průběhu nacistické okupace. Univerzita tehdy dostala název Česká univerzita v Brně. Po osvobození v roce 1945 se ke svému původnímu názvu spontánně vrátila. Ovšem během padesátých let, symbolizovaných mimo jiné silnou protimasarykovskou kampaní, začala od svého jména upouštět a v dobových dokumentech se setkáváme s označením Univerzita v Brně. V létě 1959 zvolila vědecká rada univerzity název Univerzita Klementa Gottwalda. Nakonec byla univerzita na počátku akademického roku 1960/1961 přejmenována na Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně. V atmosféře politického uvolnění se na jaře 1968 objevily hlasy z řad zaměstnanců i studentstva volající po návratu k původnímu názvu univerzity. Byla ustavena speciální komise, která Masaryka představovala jako nad jiné povolaného představitele univerzitních idejí pro jeho proslulost v obhajování metod exaktní vědecké práce, kritického myšlení a společenského významu vědy. Pro návrat k Masarykovu jménu se vyslovily vědecké rady tří ze čtyř fakult univerzity. Při rozhodujícím hlasování univerzitní vědecké rady v červnu 1968 však návrh o jediný hlas neprošel. Hlasy pro návrat k původnímu názvu se objevovaly nadále do přelomu let 1968 a 1969, a to jak ze strany veřejnosti, tak zevnitř univerzity. Návratu původního názvu se univerzita dočkala až po listopadové revoluci, na počátku roku 1990. Filozof Lubomír Nový dal ve svém projevu na veřejném zasedání univerzitní rady u příležitosti návratu Masarykova jména do názvu univerzity podnět „neomezit se na symbol, heslo, kamenný pomník … ale vrátit Masaryka do běžného povědomí, přirozeného krevního oběhu vědy a kultury … nad ním a s ním si lámat vlastní hlavu.“

Přejme univerzitě, aby už nemusela o své jméno bojovat, ale mohla se soustředit na jeho naplňování v každodenní činnosti jak uplatňováním kritických metod ve vědě a v náhledu na sebe samotnou, tak rozvíjením společenského významu vědy.