Účinkující

Profesor neurologie a od roku 2019 rektor Masarykovy univerzity, kde dlouhodobě působí. Už při svém nástupu definoval téma společenského uplatnění univerzity jako jedno z důležitých v rámci svého mandátu. Ve výzkumu se specializuje na poruchy hybnosti, Parkinsonovu chorobu, dystonii, esenciální třes a spasticitu. Již přes dvacet let spolupracuje s univerzitou v Minnesotě.

Absolvovala doktorské studium mezinárodních vztahů na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, kde Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií v současné době působí. Ve výzkumu se zaměřuje především na problematiku vnitrostátních ozbrojených konfliktů, transatlantických vztahů, rozšiřování NATO a mezinárodní bezpečnosti. Jako projektová asistentka se podílí na řešení grantu Ozbrojené konflikty v mezinárodních vztazích po skončení studené války. Je členkou realizačního týmu v rámci specifického výzkumu katedry mezinárodních vztahů a evropských studií.

Profesor obecných dějin na Historickém ústavu FF MU, zabývá se církevními a kulturními dějinami 19. a 20. století. Aktuálně se věnuje otázkám kořenů moderní evropské kultury a vzdělanosti v historické, filozofické a antropologické perspektivě. Je také členem redakce brněnského časopisu Kontexty a momentálně zastává funkci prorektora MU.

Český historik kulturních, intelektuálních a náboženských dějin (nejen) středověku a raného novověku, filosof, editor a publicista. Působil v Historickém ústavu AV ČR, později vykonával úřad proděkana na Husitské teologické fakultě UK a funkci vedoucího Katedry historie a křesťanské kultury. Založil a vede Collegium Europaeum – Výzkumnou skupinu pro dějiny evropského myšlení FF UK & FLÚ AV ČR v Praze, byl zvolen mezi fellows Centra medievistických studií AV ČR a UK, je rovněž předsedou Lutherovy společnosti a od roku 2023 ředitelem Odboru výzkumu a vzdělávání v Ústavu pro studium totalitních režimů. Mimo jiné se zabývá problematikou národního mesianismu a evropské identity.

Politolog a historik. Předseda České politologické společnosti. Profesor politologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. E.MA Director za Českou republiku v Global Campus of Human Rights Europe v italských Benátkách. Zabývá se teorií nedemokratických režimů a teorií demokratizace v kontextu postkomunistických, resp. postsovětských studií, teorií konfliktu a soudobými dějinami střední a východní Evropy.

Narodila se v Praze a je dcerou spisovatele Arnošta Lustiga. Ve 12 letech s celou rodinou emigrovala do Izraele, v roce 1970 se vystěhovali do Spojených států amerických, kde žila až do roku 1991. Poté přijala nabídku pracovat pro OSN v Ženevě. Působila v programu globálního boje proti AIDS a později také v oddělení genderové rovnosti. V posledních letech se věnuje péči o odkaz svého otce, je spoluzakladatelkou a předsedkyní správní rady Nadačního fondu Arnošta Lustiga.

Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a absolvoval také rozvojová studia na Oxford Brookes Univerzity v Oxfordu ve Velké Británii. Po ukončení vysokoškolského studia pracoval pro humanitární organizaci Člověk v tísni. Od roku 2005 působil v zahraniční redakci České televize, mimo jiné jako stálý zpravodaj v Moskvě, ve Varšavě a na Ukrajině. Od roku 2016 byl zástupcem šéfredaktora on-line deníku Aktuálně.cz. Tento zpravodajský web v letech 2018-2022 vedl. Je držitelem čtyř novinářských ocenění. Od října 2022 zastává pozici šéfredaktora na stanici Český rozhlas Plus.

Česká spisovatelka, novinářka, hispanistka, je autorkou literatury pro dospělé i pro děti. Za své knihy získala ocenění Zlatá stuha, Cenu dětského srdce SUK a Cenu beProud. Třikrát byla nominována na cenu Magnesia Litera a Cenu Josefa Škvoreckého. Dvě dětské knihy byly zařazeny do prestižního mezinárodního katalogu The White Raven i do českého katalogu Nejlepší knihy dětem. Překládá ze španělštiny a portugalštiny. Její romány byly přeloženy do dvanácti světových jazyků. Když zrovna knihy nepíše, předčítá z nich českým i zahraničním čtenářům v knihovnách, ve školách a na festivalech.

Vášnivý badatel na poli hudební vědy. Působí jako profesor na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, konkrétně na Ústavu hudební vědy. Zde zastává funkci profesora, je zástupcem vedoucího ústavu a věnuje se pedagogické a vědeckovýzkumné činnosti. Jeho specializací je hudební teorie a estetika, a jeho odborný přínos je ceněn nejen v České republice, ale také v zahraničí.

Jeden z předních českých klavíristů mladší generace. Výrazná je jeho instrumentální zručnost a neobvyklá hudební vyjadřovací schopnost. Vystudoval Akademii múzických umění v Praze a následně Hudební institutu Edsberg pod Royal College of Music ve Stockholmu pod vedením profesora Matse Widlunda ve Švédsku. Získal řadu ocenění, kromě sólových vystoupení pravidelně koncertuje na komorních koncertech a je členem mezinárodního komorního souboru Ensemble D’Accord a spolku Lieder Society. Spolupracuje s Českým rozhlasem, vyučuje na mistrovských kurzech a od roku 2016 na Janáčkově Akademii múzických umění v Brně. Je varhaníkem poutního kostela Jména Panny Marie ve Křtinách.

Spisovatel, básník, prozaik, filmový kritik a esejista, se narodil 6. června 1936 ve Znojmě (patří k tzv. generaci Šestatřicátníků, společně s Václavem Havlem, Jiřím Kuběnou, Violou Fischerovou a dalšími osobnostmi). Od roku 1938 žije v Brně. V roce 1958 nebyla přijata jeho diplomová práce, a stal se tak absolventem dějin umění Filozofické fakulty brněnské univerzity bez diplomu. V 60. letech pravidelně publikoval filmové recenze v deníku Rovnost a působil jako redaktor v časopisech Tvář a Host do domu. Po roce 1969 ztratil možnost oficiálního publikování. Během normalizace vystřídal řadu dělnických zaměstnání (byl závozníkem, skladníkem, dispečerem, ale i vedoucím kina). Po roce 1989 opět působil jako redaktor, začal publikovat své knihy. Od roku 1990 vyučoval v Brně na Divadelní fakultě JAMU, byl jmenován profesorem. Přispívá do rozličných periodik (Listy, Host, Proglas, Kontexty). Za své literární dílo i pevný občanský postoj obdržel Cenu města Brna. Jeho knihy Paměť esejisty, Věčný nedostatek věčnosti a O intelektuálovi, který se necítí dobře představují tvorbu, která ve scrutonovském antiutopickém duchu ukazuje přednosti i nedostatky českého intelektuálního a literárního života.

Česká sopranistka se specializací na starou hudbu. Narodila se v Českých Budějovicích, studovala hudební vědu na Karlově univerzitě a zpěv u Terezie Blumové v Praze a později u M. Corelli v Berlíně. Na svém repertoáru má širokou škálu děl od barokních mistrů až po romantické opery. Její vášeň pro hudbu a schopnost přenést emoce skrze svůj hlas ji činí významnou osobností v oblasti operního umění. Její hlas a interpretace jsou inspirací pro mnoho hudebních nadšenců a milovníků opery po celém světě.