Program

Příspěvek bude zaměřen na stručné zhodnocení činnosti československých letců v rámci britského královského letectva RAF za druhé světové války a jejích přínos k vítězství spojenecké koalice. Dále připomene tragický osud některých osobností československého letectva po únoru 1948, kdy byli za komunistického režimu pronásledováni a vězněni. Připomínka těchto hrdinů druhé světové války a jejich nezlomných postojů je aktuální pro dnešní dobu, kdy ve světě vidíme mocenský nástup některých agresivních režimů a jejich narůstající touhu po světovládě.

Ačkoli byl můj otec, sir Nicholas Winton, kvalifikovaným pilotem, nesloužil v boji. Jeho příspěvek za války spočíval spíše ve výcviku pilotů RAF a později v organizaci putovní výstavy Royal Air Force, která těsně následovala spojenecké jednotky při jejich postupu Evropou v roce 1944.

Tato přednáška, přednesená při zahájení fotografické výstavy Ladislava Sitenského, reflektuje formy válečné služby, v nichž hrály ústřední roli organizace, komunikace, důvěra a vizuální záznamy. Zamýšlí se nad tím, jak dovednosti, které můj otec rozvinul před válkou – zejména během Kindertransportu – později formovaly jeho válečnou práci prostřednictvím koordinace, přesvědčování a vyprávění příběhů spíše než bojem. Sám byl nadšeným fotografem a pomocí fotografií uprchlických dětí pomáhal potenciálním pěstounským rodinám činit rychlá a humánní rozhodnutí v momentech, kdy záleželo na každé vteřině.
Na základě mých vlastních zkušeností z RAF jako kadeta a studenta pilotního výcviku přednáška nabízí osobní pohled na to, jak fotografie, příběhy a vzpomínky společně formují naše chápání služby během druhé světové války.

U příležitosti 87. výročí okupace Československa se tato hlavní přednáška zamýšlí nad tím, proč se historické vzorce nejistoty jeví jako nově relevantní ve světě, kde se poválečný mezinárodní řád založený na pravidlech jeví jako stále křehčí. Přednáška čerpá z mezigeneračních rozhovorů s mým otcem, sirem Nicholasem Wintonem, z historické literatury a ze současných geopolitických debat. Namísto předkládání politických receptů zkoumá, jak otřesy počátku 21. století zpochybnily předpoklady o mezinárodní spolupráci a globalizaci, a zamýšlí se nad tím, zda tyto otřesy přispěly k oživení nacionalismu a novým formám imperialismu. Místo jednoduchých závěrů se přednáška ptá, co dnes znamená „bezpečnost“ ve fragmentovaném světě – a zda poučení z minulosti mohou pomoci jednotlivcům, institucím a národům orientovat se v budoucnosti poznamenané nejistotou, morálními rozhodnutími a konkurenčními narativy o moci.

V éře transformace globální architektury se pozornost často upírá k systémovým tlakům a strukturálním změnám. Tato přednáška obrací perspektivu k individuálnímu faktoru. Cílem je analyzovat, jakým způsobem psychologie, osobní přesvědčení a rozhodovací procesy lídrů formují směřování mezinárodních vztahů v momentech krize.

Vojna Ruska proti Ukrajine spolu so zmenou zahraničnej politiky USA pod vedením Trumpa 2.0 poslala do učebníc dejepisu európsky bezpečnostný poriadok (Zeitenwende), ktorý sa formoval od konca druhej svetovej vojny. Prednáška ponúka analytickú dekonštrukciu starého poriadku prostredníctvom identifikácie hlavných vrstviev tvrdej a mäkkej bezpečnosti, ktoré ho tvorili (pred Zeitenwende), a formuluje otázky, týkajúce sa podoby nového poriadku (po Zeitenwende) resp. čo by mal nový poriadok obnášať, ako a kým má byť dosiahnuteľný tak, aby priniesol bezpečnosť a prosperitu európskym krajinám.

Bezpečnostní architektura Evropy prochází zásadní transformací, jejímž klíčovým ohniskem jsou státy situované v geopolitickém prostoru mezi Evropskou unií a Ruskou federací. Tyto „mezilehlé“ státy jsou vystaveny souběžnému působení dvou odlišných typů vnější difuze: normativní difuzi EU, založené na šíření pravidel, institucí a hodnot liberální demokracie, a donucovací, včetně vojenské, difuzi ze strany Ruska. Ozbrojené konflikty v Gruzii (2008) a na Ukrajině (2014, 2022) ilustrují, jak zásadně může geopolitická liminalita ovlivňovat otázky státní suverenity, bezpečnosti a mezinárodního zakotvení.

Přednáška představí analytický rámec „střetu difuzí“, který propojuje působení vnějších aktérů s proměnlivými politickými preferencemi domácích elit. Geopolitická mezilehlost zde není chápána pouze jako strukturální omezení, ale také jako podmínka formování specifických strategických kultur, charakterizovaných mimo jiné sekuritizací a polarizací vnitropolitických procesů.

V kontextu rostoucí geopolitické fragmentace získává tento přístup nový význam, jak pro schopnost Evropské unie čelit asymetrickým výzvám prostřednictvím krizového managementu, tak pro debatu o strategické autonomii EU jako předpokladu její mezinárodní relevance. Přednáška ukáže, že proměnlivé konstelace domácích politických aktérů a asymetrie difuzních strategií EU a Ruska v průběhu jednadvacátého století nepředstavují pouze regionální fenomén, ale svébytný kauzální mechanismus, jenž spojuje působení vnějších tlaků s vývojem domácího politického systému.

Součástí fyzické ochrany kritické infrastruktury jsou pochůzky hlídek, které střežený objekt pravidelně obcházejí podle předem určené trasy. Nevýhodou tohoto přístupu je předvídatelnost pohybu hlídek a také menší pravděpodobnost včasného odhalení útočníka. Tyto nedostatky lze řešit pomocí náhodnostního patrolování. Optimální náhodnostní strategie definující pohyb hlídek lze vypočítat užitím nedávno objevených algoritmů na bázi metod umělé inteligence. 

V přednášce budou prezentovány zkušenosti s nasazením náhodnostního patrolování v rámci cvičení aktivních záloh Armády ČR. Rovněž budou nastíněny možnosti širšího využití technologií na bázi multi-agentního plánovaní aplikovatelné na autonomní robotické prostředky (např. hejna dronů) a diskutovány související bezpečnostní a etické aspekty.