TGM, narozen 7. března 1850 v Hodoníně, zemřel 14. září 1937 v Lánech.

Vystudoval filozofii a klasickou filologii na vídeňské univerzitě (poslouchal přednášky z filozofie, estetiky, psychologie i národního hospodářství; profesoři Zimmermann, Bretano, Gomperz, Menger; 1876 rigorozní zkoušky), následovalo roční studium na univerzitě v Lipsku, kde se seznámil s E. Husserlem. 1878 habilitační práce Der Selbstmord als sozialle Massenerscheinung der Gegenwart (knižně 1881, český překlad 1904).

Od 1882 profesorem na nově zřízené české univerzitě v Praze. Zakládá revue Athenaeum (1883), na jejíž stránkách začal tzv. boj o rukopisy Královéhradecký a Zelenohorský (Gebauerova stať 1886). Založen časopis Čas (1887, 1889 změněn na týdeník). V důsledku kampaně kolem rukopisů Ottovo nakladatelství vypovídá Masarykovi vydávání Athenaea a hlavní redakci Naučného slovníku. Z kritického směru, podníceného mladými intelektuály, vzniká realistické hnutí. Realistická skupina se profiluje stále více politicky; soustřeďuje se kolem Masaryka, Kaizla, Kramáře a Rezka. Realisté jednají o vstupu do staročeské strany (1889, s Riegrem, Bráfem a Mattušem), ale rozcházejí se zvláště kvůli tzv. punktacím. Poté se sbližují s mladočechy (v březnu 1890 po jednání s J. Grégrem vstupují do mladočeské strany). Ve volbách 1891 získávají Kaizl a Masaryk poslanecký mandát v říšském sněmu. 1892 získává Masaryk mandát v zemském sněmu. Pro rozpory s mladočeskou stranou se 1893 Masaryk vzdává obou poslaneckých mandátů. Poté se věnuje tzv. nepolitické politice. Zakládá měsíčník Naše doba, kde vycházejí jeho přednášky a články z té doby, sestavené později v českou tetralogii (Česká otázka, Naše nynější krize, Jan Hus, Karel Havlíček). Koncem 90. let koná řadu přednášek a publikuje články o sociální otázce a socialistických teoriích; 1898 vydává Otázku sociální. 1899 vystupuje veřejně v Hilsnerově případu proti českému antisemitismu a zasazuje se o obnovu soudního procesu. V prosinci 1899 vyslovují akcionáři Času přání, aby se realisté zorganizovali jako samostatná strana. Ustavující sjezd strany se koná v březnu 1900. Ve volbách 1907 Masaryka kandidují jeho stoupenci na Valašsku, poslanecký mandát získává s podporou klasů sociální demokracie. Jak se prohlubují jeho znalosti o stavu habsburské říše, roste jeho politicko-mravní odpor k režimu, viz známé procesy: záhřebský proces (falešně obviněno 53 Srbů a Chorvatů z velezrady), Friedjungův ve Vídni a Vasićův v Bělehradě.

Po vypuknutí války v roce 1914 se Masaryk začíná orientovat na rozbití Rakouska-Uherska. V prosinci 1914 odchází do zahraničí. Iniciuje doma vytvoření informační sítě („Maffia“) na podporu protirakouské zahraniční akce. Do Prahy se již nevrací, v březnu 1915 je na Masaryka vydán zatykač. Cílem zahraniční akce se stává vznik samostatného československého státu. Tehdejší politické představy Masaryk posléze shrnuje a teoreticky zdůvodňuje ve spisu Nová Evropa (angl. 1918, čes. 1920). Po ustavení Národní rady československé (1916, ústředí zahraniční akce) se stává jejím předsedou. Organizačně a propagačně působí zvláště v Rusku (1917, legie) a ve Spojených státech (květen 1918, triumfální uvítání v Chicagu), kde domlouvá s krajanskými organizacemi Čechů a Slováků podporu československé akci (Pittsburská dohoda), přejímá a prohlubuje Wilsonovy představy mírového uspořádání Evropy (Washingtonská deklarace).

14. listopadu 1918 je revolučním Národním shromážděním Masaryk zvolen prezidentem. Prezidentský slib složil po návratu z emigrace 21.12.1918. Opětovně zvolen prezidentem 1920 a 1927. Své životní, mravní a politické názory z války vyložil v knize Světová revoluce (1925). Z prezidentské funkce abdikoval 1935.   

Zdroj: Milan Znoj a kol.: Český liberalismus. Texty a osobnosti. Torst, Praha 1995