Účinkující

Politolog a vysokoškolský pedagog. V rámci své odborné práce se zaměřuje na moderní českou politiku, komunální politiku, vztah církve a státu a studium nedemokratických režimů. Jeho profesní dráha je spjatá s Masarykovou univerzitou, na jejíž Fakultě sociálních studií od roku 2019 zastává funkci děkana. Kromě toho je také editorem časopisu Kontexty a autorem mnoha odborných publikací.

Profesor neurologie a od roku 2019 rektor Masarykovy univerzity, kde dlouhodobě působí. Už při svém nástupu definoval téma společenského uplatnění univerzity jako jedno z důležitých v rámci svého mandátu. Ve výzkumu se specializuje na poruchy hybnosti, Parkinsonovu chorobu, dystonii, esenciální třes a spasticitu. Od roku 2015 je současně mimořádným profesorem na Neurologické klinice Lékařské fakulty Univerzity v Minnesotě. V současné době také zastává post předsedy České konference rektorů.

Jiří Hanuš je profesorem obecných dějin na Historickém ústavu FF MU, zabývá se církevními a kulturními dějinami 19. a 20. století. Aktuálně se věnuje otázkám kořenů moderní evropské kultury a vzdělanosti v historické, filozofické a antropologické perspektivě. Je také členem redakce brněnského časopisu Kontexty a momentálně zastává funkci prorektora MU.

Filozof, politik a vysokoškolský pedagog. Poté co mu po roce 1970 nebylo umožněno dále studovat, se pohyboval v okruhu Václava Havla a Jana Patočky, podílel se na organizaci bytových seminářů, stal se signatářem Charty 77. Po roce 1989 působil v československém i českém parlamentu, byl poslancem i senátorem, krátce také poslancem Evropského parlamentu. Po odchodu z politiky se věnoval práci v sociálních službách a pedagogické činnosti zejména na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, kde do roku 2015 vedl Katedru politologie a filozofie.

Vystudoval politologii a historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Po studiu prošel několika odbornými kurzy v oblasti bezpečnostní politiky a řízení. V minulosti působil na Vojenské akademii v Brně a CEVRO Institutu, o.p.s. V současnosti vyučuje na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studí MU. Specializuje se na mezinárodní bezpečnost, historii ozbrojených konfliktů a na civilně-vojenské vztahy.

Diplomat a politický geograf. Před vstupem do diplomatických služeb pracoval jako učitel, poté působil na českých ambasádách v Ruské federaci, Spojených státech nebo Belgii. Problematice ruské geopolitiky a transatlantické bezpečnosti se věnuje i ve svých knihách. V současné době zastává funkci náměstka evropské sekce Ministerstva zahraničí ČR.

Divadelní dramaturg, scenárista, herec a pedagog. Už v průběhu svých studií divadelní vědy byl v kontaktu s brněnskou experimentální divadelní scénou, od roku 1972 působil jako dramaturg Divadla Husa na provázku, později se opakovaně stal jeho uměleckým šéfem a stojí za jeho stěžejními inscenacemi. Během normalizace se podílel na organizovaní podzemní univerzity. V roce 1989 spoluzakládal Občanské fórum a na počátku 90. let působil jako poradce prezidenta Václava Havla v oblasti kultury. Přednášel na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a především na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění, kde mezi léty 2017 a 2022 zastával funkci rektora.

Politik, právník a spisovatel, jedna z nejvýznamnějších osobností československých a českých polistopadových dějin. Od počátku 60. let nejprve působil na univerzitní půdě na pražské právnické fakultě. Poté co musel akademickou sféru opustit, přispíval během normalizace do samizdatových publikací, podepsal Chartu 77, byl významnou osobností českého disentu. Během sametové revoluce se angažoval v rámci Občanského fóra, následně se stal předsedou české vlády a místopředsedou federální vlády Mariána Čalfy. Po vzniku senátu byl v roce 1996 zvolen jeho prvním předsedou a poté i místopředsedou. Vedle politické kariéry se v 90. letech znovu vrátil na Univerzitu Karlovu, kde do roku 2011 vedl Katedru politologie a sociologie.

Miroslav Pospíšil vystudoval anglistiku a germanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Krátce na fakultě působil, ale kvůli negativnímu kádrovému profilu ji musel opustit. V 80. letech spoluorganizoval s Jiřím Müllerem a Petrem Oslzlým semináře podzemní univerzity. V roce 1987 se na fakultu vrátil a působil na ní do roku 1994. V listopadu 1989 byl členem stávkového výboru filozofické fakulty a členem brněnského Občanského fóra. V letech 1989-1991 zastával funkci proděkana Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. V roce 1990 spoluzaložil a vedl Československou vzdělávací nadaci Jana Husa až do roku 2001. Zároveň působil v mnoha organizacích a grémiích neziskového sektoru u nás a v zahraničí. Po odchodu z Nadace nejprve rok působil coby vědecký pracovník na London School of Economics and Political Science a po návratu založil Centrum pro výzkum neziskového sektoru, první pracoviště svého druhu v České republice, které vedl až do roku 2014. Návrh na udělení Medaile Rogera Scrutona je za přínos v oblasti obrany lidské důstojnosti a lidských práv.

Sophie Scruton od roku 1999 spolupracovala se sirem Rogerem Scrutonem na založení firmy Horsell's Farm Enterprises, která spojila všechny jejich zájmy. Zatímco Roger Scruton přednášel po celém světě a budoval si síť stoupenců, Sophie navázala silné kontakty se zemědělci, ochránci přírody a místními historiky. Malé farmy v okolí Sundey Hill Farm, sídla rodiny Scrutonových, se potýkaly s problémy v oblasti přeměny trávy na maso a mléko. Řešením podle nich bylo využít trávu k výrobě nových produktů pomocí nových nápadů a přinést zisk farmě i okolí. Jejich projekt vyvrcholil programem letní školy Scrutopia, kde se pěstuje filozofie a přátelství.

Ruský historik, religionista a pedagog. Vystudoval mezinárodní vztahy v Moskvě, působil jako vedoucí katedry náboženských dějin na Ruské pravoslavné univerzitě. Spolupracoval s Alexandrem Solženicynem na přípravě významné publikace Dějiny Ruska 20. století a následně se stal i jeho hlavním editorem. Dlouhodobě se vymezuje proti současnému politickému vedení Ruské federace, což vedlo až k jeho nucenému odchodu ze země. Nyní působí na Masarykově univerzitě, kde přednáší o moderních ruských dějinách.

Diplomat, psycholog, překladatel, publicista a politik. Po studiích psychologie pracoval v 70. letech ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v léčebně v pražských Bohnicích. Poté se živil jako překladatel, tlumočník, publicista a autor písňových textů. Během listopadových událostí působil jako mluvčí Občanského fóra, následně se stal tiskovým mluvčím prezidenta Havla, poté zastával post velvyslance v USA a později i v Izraeli a Velké Británii. V roce 1996 byl také na jedno funkční období zvolen do senátu. Dlouhodobě se věnuje péči o odkaz Václava Havla, od roku 2015 vede knihovnu nesoucí jeho jméno.